Pokud chcete motivované lidi, přestaňte je demotivovat!

Autor: Milan Prypoň, info: www.mp-advise.com Publikováno: HR Forum, číslo 11/ 2011, Vydavatel: People Management Forum

Vždy Vás, jako správné majitele, manažery a lídry bude zajímat, jak maximálně využít potenciálu Vašich zaměstnanců. Bez ohledu na to, v jaké fázi vývoje, finanční situaci, či odvětví biznisu se nachází Vaše firma. Všichni asi budeme souhlasit s tím, že lidi dosáhnou neuvěřitelných výsledků, pokud mají správnou motivaci. A tak logicky hledáme nejlefektivnější cestu, nebo dlouhodobý proces, jak je motivovat.

Za téměř 30 let ztrávených v „pracovním procesu“ jsem zažil „motivační“ praktiky socialistické fabriky s 20 000 zaměstnanci. Prožil jsem sebemotivační zápal začínajícího podnikatele v začátku 90-tych let i samozápalní motivační kulturu „Hp Way“ nadnárodní korporace koncem 90-tych let. Užíval jsem si nadšení u zakladání nového obchodního zastoupení v zahraničí na přelomu tohoto tisíciletí. Mou velkou výzvou bylo hledání nových forem motivace u stejné firmy pro své lidi po změnách jejího vrcholového vedení a strategie v první dekádě 21-ho století.

Teď, po 15 letech přežitých v korporaci jsem opět na „volné noze“ a už více než 3 roky čelím stavu, ve kterém se mě nikdo „nesnaží“ motivovat. A ani to nepotřebuji. Stejně tak, jak tomu bylo mnohokrát během mé profesionální dráhy…

Peter Drucker prohlásil, že o motivaci fakticky nic nevíme, můžeme i tom akorát psát knihy. Dovolte mi, na základě osobní zkušenosti a s odstupem času se zamyslet nad tím, co skutečně ovlivňovalo a ovlivňuje míru motivace. Je tou důležitou proměnnou genetická výbava, výchova , fáze vývoje společnosti, naše osobní zralost a zkušenosti, počet dosažených úspěchů, či udělaných chyb, pouhé štěstí, či ekonomická situace? Správná odpověď zní: Asi z každého něco.

Jsem ale přesvědčen, že tou hlavní, určující a hybnou silou motivace je něco úplně jiného. Projel jsem kus světa, a nepotkal jsem demotivované prodavače na trhu v Bali, vysokohorského nosiče na treku kolem Everestu v Nepálu, a ani průvodce v buši v Jižní Africe. Mnozí neměly ani stotinu toho jmění, co má dnes průměrný Europan, ale ale v jejich očích jsem našel podstatně větší vášeň a chuť žít a něco smysluplného dělat. Žádná skepse. Důvody demotivace i nadšení lidí u nás za socialismu ve fabrice, jako i u začátku podnikání, či v různých fázích korporace, ve které jsem pracoval byly totiž vždycky stejné. A to nejdůležitější – v praxi se mi nepotvrdilo to, že udržení vysoké úrovně dlouhodobé motivace je možné motivačními nástroji jako jsou platy, či nepeněžité benefity.

Mnozí, včetně mnohokrát citovaného Jacka Welche zaměňují skutečnou motivaci za moderní otroctví. Jeho citáty: „Chování každého z nás řídí snaha minimalizovat vlastní riziko a maximalizovat svou odměnu, Čím lépe pracujete, tím více dostáváte, Chcete-li, aby lidé žili a dýchali vizí, zaplaťte jim za to, že to dělají.“ na mě působí stejně, jak kdyby rovnou řekl: „Nechte se zmanipulovat systémem, zotročit finančními ukazateli, tlakem na nekonečný růst a pak koupit platem“. Obávám se, že odrazem této demagigické strategie je i současní morální a ekonomická celosvětová recese. Tato cesta motivuje akorát k tomu, v pondělí ráno nastoupit do práce, pak se celý týden těšit na pátek podvečer a mezi tím dělat to, co někdo přikázal. Deklarované firemní hodnoty slouží jen k marketingovým účelům. Postřehy, jak dělat práci lépe se už dávno nesdílí, protože je nikdo nemá zájem vyslechnout.

Striktně se dodržují mnohdy nesmyslné a zastaralé procesy o kterých se už ani neví, proč vlastně vznikly. Díky špatným hospodářským výsledkům vznikají ve snaze snížit náklady a zvýšit produktivitu další procesy, které zvyšují demotivaci lidí, kteří je musí dodržovat. Za chyby neplatí vinník – jednotlivec, ale zavede se proces, který podobnou chybu do budoucna eliminuje. Nikdo neřeší, že se tím omezí a demotivují stovky dalších lidí, kteří chybu neudělaly.

V tomto prostředí dnes bohužel žije a pracuje mnoho lidí., ale nevěřím, že takový život byl jejich cílem. Akorát neměly dost síly, nebo odvahy se vzepřít systému, který je obklopuje. Prodávají vlastní svobodu rozhodování a integritu za „kariéru“, výhodnou hypotéku, rychlejší auto, nebo lukrativní dovolenou.. Do práce nechodí tvořit, ale vydělávat. Poslouchají příkazy a řídí se procesy. Jejich manažeři je mají za to rádi., ale zároveň říkají, že vedou neschopné a demotivované lidi, protože je musí pořád „hlídat“, zavádět nové systémy kontroly a neustále vymýšlet, čím by je ještě mohly motivovat. Řešení hledají v najímání nových, schopných a motivovaných lidí. Když je najdou, snaží se je opět ochočit. Když se jim to podaří, situace se opakuje. Když se jim to nepodaří, tak konstatují, že dotyčný je nepřizpůsobivý, neschopný, či neadaptovatelný do kultury firmy a tak se s ním rozcházejí. Postrádají východisko, protože málokdy někoho z nich napadne, podívat se do zrcadla a hledat chybu v tom, co tam vidí. Totiž v sobě a ve svém stylu, kterým lidi a firmy vedou.

Žijeme v době, kdy se „nosí“ všechno měřit. Je vůbec možné úroveň motivaci měřit? Metrikou motivace není růst příjmů, čistý zisk ani výsledek dotazníku spokojenosti. To jsou jen důsledky. Příčina a zdroj motivace jsou někde jinde. Jsou stejné, bez ohledu na společenský systém, ekonomickou situaci, či schopnosti. Jmenují se DÚVĚRA a SVOBODA. Pokud jsem někdy za minulých 30 let byl demotivovaný, tak to bylo zapříčiněno absencí těchto dvou fenoménů. Ctím a uznávám to, že důvěra buď je , nebo není a svoboda znamené v první řadě odvahu mluvit pravdu a být odpovědný za své činy.

Zvýšit motivaci svých lidí je v podstatě jednoduché a zároveň velice těžké, protože je to zejména boj se sebou samým. Myslím, že nejdůležitější je zavést, nebo obnovit firemní kulturu důvěry a svobody. Začněte se opět k lidem chovat jako k lidským bytostem a ne jako k lidským zdrojům. Vraťte jim ztracenou důvěru. Přestańte je trestat kontraproduktivnímy procesy a nařízeními a začněte se jich znova ptát na jejich názory. Pokud zavedete nový proces, zrušte dva zastaralé. Pokud někdo zlyhá a poruší důvěru, řešte to s ním a netrestejte za to ostatní. Pokud někdo morálně zlyhá a musí opustit firmu, neskrývejte důvody. Stejně je všichni je znají…Vtáhněte zkušené a osvědčené pracanty do Vašeho rozhodování o dalším vývoji firmy. Využívejte otevřené oči a tvůrčí potenciál nových lidí a zeptejte se jich, co se jim na Vaší firmě líbí a co jim odebírá chuť do práce. Přestaňte lidi manipulovat a začněte jim říkat reálnou pravdu o stavu firmy a jejich výzvách a vtáhněte je do řešení. Neříkejte jim pořád, JAK se mají věci dělat, ale vytvořte kulturu, kdy se budou oni ptát, PROČ se věci dělají tak, jak se dělají a ne jinak. Jsem si jistý, že tím podstatně zvýšíte jejich skutečný zájem o firmu a jejich motivaci dělat svou práci dobře a udělat i něco hodnotné navíc, nad Vaše očekávání.

Asi nevýztižněji to řekl nedávno zesnulý Steve Jobs:„ Nezapomeńte, že prací strávíte velkou část svého života. Jedinou cestou k tomu, aby jste se cítili spokojeni je dělat to, o čem jste přesvědčeni, že to dává smysl. Jestli jste takovou práci ještě nenašli, hledejte dál. Hledejte něco, co budete milovat!“ Já si k tomu dovolím ještě něco dodat. Pracujte pro firmu, jako by byla Vaše vlastní, ale uvědomte si, že ona nevlastní Vás, ani Váš život. Poukazujte na nesmysly a navrhujte správné věci. Zdravá firma a schopný lídr to od Vás očekávají. Pokud v takovém pracovním prostředí nejste, pokuste se ho změnit, nebo hledejte dál. Nenechávejte se demotivovat a motivace přijde sama. Začnete si totiž sami sebe podstatně více vážit.

Závěrem mi dovolte parafrázovat Jonase Ridderstrala: „Místo toho, aby byli zaměstnanci seznamování s procesy práce, měli by se zaměstnavatelé zajímat o katalyzátory motivace svých lidí.“ Přeji všem, aby se Vám to podařilo akceptovat a brát to jako důležitou součást Vaší každodenní manažerské práce.

Autor: Ing. Milan Prypoň, MBA, manažerský konzultant a lektor, dříve Generální ředitel Hewlett-Packard v Čechách a na Slovensku.
Kontakt a informace: www.mp-advise.com